Střípky z novodobé historie Štěpánského běhu v Kyjově
Tento příspěvek může sloužit jako malý střípek do mozaiky historie Štěpánského běhu v Kyjově (ŠBK), běžeckého závodu, který vznikl už v roce 1963. Letos, tedy v roce 2026, neslaví tento běh žádné kulaté ani půlkulaté výročí a jeho novodobá historie je ve srovnání s tou padesátiletou poměrně krátká, ale věci se dějí a postupně zapomínají, proč tedy nesepsat pár vzpomínek. Třeba je časem doplní jiní a vznikne tak mozaika, do které kterou budou přispívat další organizátoři, běžci, příznivci, všichni ti, kteří se snaží zachovat tradici kyjovského vánočního závodu.
Článek vzniká v roce, kdy město Kyjov slaví významné výročí 900 let od první písemné zmínky pocházející z roku 1126. Máme proto ideální příležitost ŠBK alespoň trochu připomenout, vždyť naše město se na uskutečňování tohoto dnes již historického běhu velkou měrou podílí. My členové spolku ŠBK bychom navíc tento drobný příspěvek rádi věnovali předsedovi našeho spolku Janu Kundratovi, k jeho letošním šedesátinám. Právě on má největší zásluhu na tom, že si Štěpánský běh připisuje další a další ročníky.
Záchrana běhu na poslední chvíli
Už v roce 2011, při 49. ročníku, se mezi běžci proslýchalo, že „Štěpáňák“ definitivně skončí. S tím se nechtěli smířit především veteráni, kteří se běhu účastnili pravidelně už od svého mládí. Diskutovali mezi sebou o tom, co by se s tím dalo dělat, ale konkrétní řešení chybělo. Běh měli všichni rádi, i když už tehdy někteří zmiňovali nevyhovující zázemí, které bylo od startu a cíle vzdálené, takže někteří závodníci zmeškali vyhlašování vítězů nebo při čekání na výsledky prochladli.
Z toho důvodu byl vznesen neoficiální dotaz na ředitelku kyjovského gymnázia Mgr. Renátu Soukalovou, MBA, zda by v případě potřeby byla ochotna poskytnout prostory školy pro zázemí běžeckého závodu. Paní ředitelka nebyla proti, naopak zmínila, že by takovou akci ráda podpořila.
V dalším roce 2012, k radosti všech závodníků, proběhl 50. ročník se vší parádou a s rekordní účastí 154 běžců v hlavní kategorii. Nepříjemné bylo, že už byl oficiálně opravdu poslední. Běžci se po závodě opět sešli v tělocvičně ZŠ Dr. Joklíka, aby si u svařáku sdělili poslední dojmy. Jako každým rokem museli po poledni relativně svižně opustit tělocvičnu, aby se škola mohla uzamknout.
A tak se stalo, že se diskuze o končícím závodu přesunula jinam. Kam, no přece do vinného sklepa, a to ke skvělému běžci Jendovi Turečkovi a jeho výbornému červenému, a možná i jinému. Byl to právě Jenda, kdo spolu s Honzou Kundratou, Rosťou Moudrým a Pavlem Klimešem, rozdmýchával první jiskřičky naděje, že závod bude zachován. Jenda už dříve, když se mluvilo o případném pokračování běhu zmiňoval: „ … já mám švagra, on je dobrý, on by nám na to aj neco dal…“. Tím švagrem nebyl nikdo jiný než Honza Kundrata.
Po tomto posezení mi Pavel doma vyprávěl, o čem se ve sklepě jednalo. Připomněla jsem mu svůj rozhovor s paní ředitelkou gymnázia o možném zázemí pro běžce. Navrhla jsem, že pokud novou trať prodloužíme a tu původní v ní zachováme, mohlo by to fungovat. A pokud do toho půjdou Jenda, Honza a Rosťa, rádi se připojíme i my. Pavel tyto věci probral s Jendou Turečkem a hned v lednu 2013 proběhla první z mnoha schůzek v sestavě: Honza Kundrata, Jenda Tureček, Rosťa Moudrý, Pavel Klimeš a Jana Klimešová.
Nová éra a oficiální spolek
Všechno začalo nabírat rychlé obrátky. Shodli jsme se, že by byla škoda nepokračovat v dlouholeté tradici. Začínat prvním ročníkem, to už by byl jiný závod. My Klimešovi jsme byli vysláni za panem Vrbovským, abychom ho požádali o svolení navázat na jeho práci, a tím mohli začít připravovat 51.
ročník. Zpočátku svolit nechtěl, přece jen to byl jeho závod, ale po krátkém přemlouvání souhlasil. Začali jsme plánovat vlastní organizační kroky tak, abychom navázali na tradici, ale zároveň z běhu udělali moderní a kvalitní sportovní akci.
Důležitým krokem bylo přihlášení závodu do Moravsko-Slovenského Běžeckého Poháru (MSBP), aby byla zajištěna hojná účast závodníků. Tehdy začala naše spolupráce s Pavlem Bílou, šéfem MSBP, který zastřešoval většinu běhů v okolí i na slovenském Záhoří. Do soutěže nás zařadil a několik let nám zajišťoval časomíru, výsledky i moderování. Z jeho komentářů a článků na stránkách BK Hodonín jsme se mimo jiné dozvěděli, že ŠBK patří k nejstarším běhům na Moravě a je vůbec nejstarší v okrese Hodonín.
V roce 2013 vznikl zapsaný spolek Štěpánský běh Kyjov. Zakládajícími členy byli Rostislav Moudrý, Jan Kundrata, Jan Tureček, Pavol Klimeš a Jana Klimešová, přičemž předsedou výboru se stal Jan Kundrata. Výbor se v průběhu let částečně obměňoval a do organizačního týmu postupně přibyli Miroslav Tychtl, Tomáš Machalínek a Antonín Kuchař.
Mozaika ze střípků vzpomínek
A proč historie běhu jako mozaika? V roce 2013 Jana Klimešová sepsala článek Střípky z historie Štěpánského běhu podle vzpomínek pana Aloise Vrbovského. Článek se psal docela snadno, protože pan trenér v rozhovoru zmínil vše podstatné z celé padesátileté historie. V dnešní době se na organizaci běhu podílí nejen výbor a členové spolku i se svými rodinami, ale také velké množství dobrovolníků. Pomáhají už řadu let, ti všichni už mají také na co vzpomínat, a mohou k těm našim střípkům leccos přidat.
A další historické propojení? Týká se nejen trati, ta původní pro hlavní kategorii měřila 5,5 km, dnes je součástí nové 8,2 km dlouhé. Zajímavá je další vazba na kyjovskou atletiku. Někteří naši dobrovolníci běhávali za Jiskru Kyjov pod vedením pana Vrbovského, nebo měli určité vazby na tradičního „Štěpána“, a dnes nám řada z nich v den závodu pomáhá, často i se svými rodinami. Jmenujme Ivanu Řezáčovou, Yvonu Masaříkovou, Lenku Seluckou, Laďu Viktorýna, Věru Mořickou. Od roku 2013 nám pravidelně každým rokem pomáhají také Zdeněk Trutman, Jiří Sűs, lékaři Soňa a Silvio Koenigovi. Příjemnou vánoční atmosféru při svařáku či čaji v posledních letech také dokresluje moderátor Laďa Šimeček. Těší nás podpora vedení, zaměstnanců, vyučujících a studentů gymnázia a zdravotní školy, bez které bychom se neobešli, mj. žádný náš ročník nevynechal bývalý pan školník gymnázia Drahomír Stehlík. Ovšem naším nejmilejším a zároveň nejstarším dobrovolníkem a pomocníkem, a hlavně čestným hostem, je každoročně samotný pan trenér Alois Vrbovský.
Náš běh se stal oblíbeným závodem s hojnou účastí domácích i přespolních běžců, kteří mají k dispozici kvalitní a příjemné zázemí kyjovského gymnázia. Trenéři, doprovod běžců, diváci, sponzoři a příznivci běhu mohou sledovat start, u některých kategorií i průběh závodu, mohou povzbuzovat na trati či v cíli. Náměstí Hrdinů se stalo velmi sympatický prostorem pro všechna naše setkávání.
Děkujeme všem, kteří nám pomáhají!
Za trvalou osobní podporu, ale i každoroční vstřícnost ohledně spolufinancování běhu formou dotace z rozpočtu města, chceme i touto cestou vyjádřit poděkování starostovi města Františku Luklovi, místostarostům Danielu Čmelíkovi a Kamilu Filípkovi i ostatním členům Rady města.
S hrdostí také prezentujeme na našich webových stránkách všechny naše partnery, kteří nás věrně podporují od samého začátku v roce 2013. Bez jejich finanční podpory by se Štěpánský běh nikdy nedostal na takovou úroveň, na jakou se nám jej podařilo dostat.
Nesmírně si také vážíme podpory ze strany paní ředitelky Soukalové. Bez kvalitního zázemí v budově gymnázia by se Štěpánský běh nikdy nestal takovou akcí, jak ji v dnešní podobě známe.
Velké poděkování chceme vyjádřit také členům jednotky sboru dobrovolných hasičů, příslušníkům Městské policie a všem těm mnoha dobrovolníkům ať kyjovským či přespolním.
Z našeho běhu se postupně stal velký závod, který si žádá moderní technologie. V posledních letech jsme klasickou časomíru vyměnili za moderní elektronické měření a zpracování výsledků. S Atletikou UNI z Brna nám to sice úplně nevyšlo, ale loňská spolupráce s brněnskou DRD časomírou byla skvělá a posunula závod na mnohem vyšší úroveň.
Všechny důležité informace, propozice, výsledky, historii najdete na webových stránkách: www.stepanskybehkyjov.cz.
Jana Klimešová